Historie odborových organizací (Unions)

Odbory, známé také jako svazy nebo sdružení, se začaly formovat během 19. století, kdy se rozvíjelo hnutí manuálně pracujících zaměstnanců. Jejich hlavními cíli byla zlepšení bezpečnosti práce, omezení dětské a mladistvé práce a prosazení přiměřené délky pracovní doby.

Významným mezníkem odborového hnutí byl 1. květen 1886, kdy v Chicagu proběhla stávka požadující osmihodinovou pracovní dobu, pod heslem 8-8-8, čili 8 hodin práce, 8 hodin odpočinku, 8 hodin spánku. Tento den se následně stal mezinárodním svátkem práce.

Kořeny odborů v českých zemích sahají do poloviny 19. století, podobně jako v jiných zemích. V Rakousko-Uhersku vznikají oficiálně v roce 1870, kdy byl rakouským parlamentem schválen zákon o koaliční svobodě. Tento zákon byl přijat pod tlakem dělnických demonstrací a umožnil odborům lépe chránit zájmy zaměstnanců.

Je třeba si uvědomit, že současné pracovní podmínky jsou výsledkem dlouhodobého úsilí odborů. Již za Rakousko-Uherska se odbory podílely na vzniku zákonů zlepšujících pracovní prostředí, upravujících délku pracovní doby a zajišťujících bezpečnost na pracovišti.

Za počátek organizovaného odborového hnutí v českých zemích lze považovat 7. duben 1870, kdy byl přijat zákon o koaliční svobodě. Tehdejší dělnické spolky, které se primárně zaměřovaly na podpůrné aktivity, se transformovaly do odborových organizací, které již na legální úrovni chránily zájmy svých členů a dalších zaměstnanců.

Moderní odborové hnutí v českých zemích vzniklo v roce 1989 jako reakce na podobu odborů v období socialismu. Navázalo přitom na historické tradice a po více než sto letech je stále důležitou součástí české společnosti.

Nově vzniklé odborové svazy vytvořily Českou a Slovenskou konfederaci odborových svazů a v rámci českých zemí vznikla Českomoravská komora odborových svazů (ČMKOS). Po rozdělení Československa se ČMKOS stala hlavním zástupcem českého odborového hnutí.

ČMKOS má pravomoc jednat s klíčovými představiteli státu, jako jsou prezident, vláda, parlament a další orgány státní správy a samosprávy. Také zastupuje zaměstnance v jednáních se zaměstnavatelskými organizacemi na celostátní úrovni a má možnost uzavírat generální dohody se sociálními partnery a vládou.

Firemní odborové svazy plní svou roli zejména na úrovni podnikových organizací a jednotlivých odvětví. Jejich hlavní náplní je kolektivní vyjednávání, které zahrnuje metodickou podporu, přímé zastoupení při vyjednávání i vzdělávací akce v této oblasti.

Kolektivní vyjednávání se odehrává mezi dvěma stranami, které uzavírají kolektivní smlouvy.